Rád jezdíte na horském kole a hrajete kolektivní sporty. Sport pro vás ale není jen koníček, je to zároveň práce – můžete to rozvést?

Funguji jako trenér dětí v oblasti jejich základního všestranného rozvoje. Od těch úplně nejmenších ve školkách až po děti staršího školního věku. Druhým pilířem mé současné práce je vzdělávací a edukační činnost pro pedagogy a trenéry právě v oblasti tělesné výchovy a sportu. O to se snažím v průběhu svých seminářů a workshopů, které pořádám prakticky po celé republice.

Vhled do problematiky pohybu dětí máte tedy velký. Jak vnímáte data o fyzické (ne)zdatnosti dětí z poslední doby?

Mám velké štěstí, že se na svých sportovních trénincích setkávám se spoustou dětí, které mají o pohyb opravdový zájem, a tím je můj pohled možná lehce zkreslený. Prakticky neznám dítě ze školky, které by si s námi nechtělo zaběhat. Potom se ale něco mění s jejich přechodem na základní školu. Průzkumy nelžou a 40 % pravidelně se omlouvajících dětí z tělocviku je alarmující! A není to o kvalitě hodin tělesné výchovy, která se podle mě zlepšuje. Spíše je to o velkém množství možností, které jsou místo sportu nabízeny. Počítače, mobily, Playstation, internet. Já to mít jako dítě, také by mě to lákalo. 

Co je podle vás potřeba, aby sport lákal více než zmíněné moderní technologie?

Je to o nastavení dětského sportu na jeho rozmanitost, zábavnost a pohodu, namísto tlakům na výkony. Ano, sport je o výkonech, ale nemusí tomu být podřízeno vše. Když bude dítě na druhém stupni základní školy vědět, že ho na hodině tělocviku nečeká jen kompetitivní srovnávání, ale také množství přátelského soupeření s kamarády, možná bude mít daleko větší chuť se přidat i ten, kdo se jako sportovec necítí. 

Zapojit děti, které primárně ke sportu netíhnou, je i cílem našeho grantového programu SPORTUJOU. Byl to hlavní důvod, proč jste kývl na roli porotce?

Ano, věřím totiž, že vybrané projekty budou oceněny na základě přínosu pro děti. Na rozdíl od dotačních titulů, které jsou často nastaveny na množství členů v klubu a jejich takzvanou úspěšnost – měřenou ziskem medailí. Já osobně si totiž myslím, že úspěšnost dětského trenéra není definována množstvím výher, ale způsobem jeho práce. Má totiž v rukou mladé, vnímavé, rozvíjející se osobnosti a má tu výjimečnou možnost podílet se na jejich správném a kvalitním vývoji. A k tomu by určitě některé z projektů, které se přihlásí, mohly výrazně přispět. 

Kolik projektů se podle vás přihlásí? 

V tomto případě budu optimista a budu tipovat více než 50.