Vzpomenete si, kdy jste začal sportovat a jaký byl ten sport číslo jedna?

Co si pamatuju, tak sportuju. Od zhruba pěti let byl sport číslo jedna určitě fotbal. V té době to bylo jednoduché – kdo nehrál fotbal, tak byl loser. My jsme na sídlišti měli skvělou partu, se kterou jsem vyrůstal a byla hodně sportovně orientovaná. Sami jsme si dělali svoje olympiády. V zimě jsme měli dokonce i vlastní ledovou plochu. Jinak jsem ale závodně dělal i tenis, ping pong, chvilku basketbal, volejbal, boxoval jsem. Rád sportuju dodnes. Hraju tenis, padel, nohejbal, dělám kickbox, posiluju a chodím na dálkové túry. 

Pro vás je sport součástí života, nicméně u dětí ten zájem o pohyb podle statistik upadá, stejně jako se zhoršuje jejich fyzická kondice – vnímáte to?

Ta data jsou alarmující, ale nejsou překvapivá. Příčin je podle mě několik. Společnost bohatne a lidé mají čím dál víc možností, jak volný čas trávit. A navíc pokud se nehýbou rodiče, tak pravděpodobnost, že děti budou sportovat, je nižší. Další problém vidím v katastrofálním stavu sportovní infrastruktury. 

Jaká je z toho cesta ven?

Je potřeba zajistit kapacitně vhodná sportoviště, protože se objevují nové sporty, které s těmi tradičními bojují o místo na hřištích i v halách. Určitě je za mě taky potřeba navýšit hodiny tělocviku ve školách a více profesionalizovat lidi ve sportu. Pak si myslím, že by se měl změnit systém rozdělování veřejných peněz ve sportu – víc pro ty, co fungují skutečně dobře, míň pro ty nefungující. A na závěr bych si přál, aby lidé vnímali, že co se dá do sportu, je investice do zdraví. 

Tady se vaše vize s naším grantovým programem SPORTUJOU shodují. Může podle vás naše finanční podpora pomoci rozhýbat děti?

Za mě je důležitý ten symbol, kdy se soukromá firma, aniž by musela, rozhodla podpořit pohyb dětí a mládeže. Navíc jako velmi přínosné vnímám zaměření programu na projekty spojující sportovní klub a širokou veřejnost, protože to je ta cesta přivést k pohybu i děti, které ke sportu nemají takový vztah. 

Kolik přihlášek zaslaných do prvního ročníku programu SPORTUJOU by byl podle vás úspěch? 

Kdybych měl říct ambiciózní číslo, bylo by to 70 přihlášených projektů, ale vzhledem k tomu, že se jedná o pilotní ročník, tak úspěch bude jakékoliv číslo nad 50.